Rodinka na návštěvě

Tak byl tady další víkend a s nim další návštěvníci. Tentokrát přijel táta s Petrou a Bjetka.

Přípravy tentokrát nemuseli bejt nijak velký, protože zůstávali na hotelu, takže sem nemusel uklízet, protože sem si řek že je do svýho chlívku radši vůbec nevemu. Výprava vyrážela v pátek z Prahy v 6:40 letadlem a prej ho málem nestihli protože sli na špatnou Gate, takže je museli nakonec vyvolávat rozhlasem.
Nicméně se do letadla dostali a v osm už kroužili pomalu nad bruselem na sestup.

Belgie vás vítá

Já sem měl v pátek dopo eště angličtinu, takže sme byli domluvený že se sejdeme po poledni v centru na první kolo prohlídky města.

Dávám přednášku..:)

Bjetka se dožadovala furt nějakýho kafe, takže sme nejdřív hledali kavárnu v centru, ale protže já na kafe nechodim, tak sme nakonec skončili v McD, protože jinde sme nic nemohli najít. Naštěstí to Bjetku aspoň trochu umlčelo a vydali sme se na pořádnej poznávací okruh městem  přes centrum a náměstí, k evropskýmu parlamentu a nakonec až k vítěznýmu oblouku. Takže domů sme dorazili fakt uchozený a Bjetka už i odmítla jít po večeři do hospody, což byla velká chyba.

Objevil sem na Yelpu solidně hodnocenou irskou hospodu kousek od jejich hotelu, takže sme tam s tátou a s Petrou vyrazili a stálo to zato a nakonec sme zůstali až asi do jedný.

Druhej den sme se dopoledne sešli a pokrčovali v prozkoumávání města, tentokrát sme jeli tramvají do severního Bruselu až k Atomiu, kde sem taky eště nebyl a pak sme to vzali na Koekelberg, kde stojí jeden z největších kostelů na světě.

Atomium

Katedrála na Koekelbergu

Odtamtud směr centrum a chození po čokoládovnách, obchodech s hadrama, gyrosu a nakonec sem je vzal i na jedno pivo do Deliria, ale tam je to tolik nezaujalo jako mě, takže sme jeli zpátky k jejich hotelu že půjdeme zase do tý irský, nicméně ta byla tak šíleně narvaná, že se tam nedalo hnout, takže sme museli shánět něco jinýho. Což vyvolalo značnou nelibost zvláště u táty...:)

Čokoládový šindele

Nakonec sme šli do takovýho menšího baru a tam poseděli asi do půlnoci. Dostal sem od nich jako upomínku rodný hroudy půl litru rumu, tak ten určitě s nastupující zimou příjde k dobru.

Na neděli sem pro ně už neměl připravenej žádnej program, takže se šlo zase do města, eště projít zbytek nenavštívenejch čokoládoven a uliček a večer jsem je pak už jen doprovodil na bus na letiště a pak už hurá domů si oddechnout že vše proběhlo v pořádku..:)

Bye bye Brussels

To bude pro dnešek více méně všechno.. další návštěvy zatim naplánovaný nejsou, protože Gréča z toho zase nějak vyklouznul, takže v tejdnu se budu věnovat škole - musím zapracovat na několika case studies a o víkendu si možná zajdu do Vojenskýho muzea kam Bjetka odmítla teď jít..:)

Těšte se na další příspěvek... uvidíme o čem tentorkát?!

Schody - shrnutí

Eště mě napadlo že co se týče schodů dlužím takový nějaký malý shrnutí přípravy..

Takže trénovat sem začal asi 5 týdnů před závodem a ze začátku to bylo fakt peklo peklo..
postupně sem se ale průběžně zlepšoval co se týče dechový výdrže i počtu uběhnutejch schodů během jednoho tréninku.

Bohužel mi přípravu dvakrát narušila nemoc, takže sem naběhal míň kilometrů i schodů.
Celkově sem nakonec skončil na cca 70ti km a cca 7300 schodech + bezpočet schodů ve škole, kde sem přestal jezdit vejtahem a vzhledem k tomu, že mam nejčastěji učebny ve 3. a 5. patře tak tam sem taky něco nachodil.

Každopádně ke konci už sem fakt cejtil velký zlepšení jak v síle nohou tak výdrži, takže teď celkem v klidu uběhnu 10km, což sem předtim snad nikdy nedokázal..:))

A aby těch čísel nebylo málo, tak jak ste si mohli všimnout, závod samotnej byl pod záštitou UNICEF a peníze za startovný a trička atp šli na pomoc v Africe, kde se za ně má postavit škola. Celkově se vybralo 5416 EURO, tak to rozhodně neni špatná sumička.

Rozhodně doporučuju všem si nějakej podobnej závod vyzkoušet, něco trochu netradičního.. je to zážitek. Pro představu přikládám video jednoho z běžců, kterej mě porazil (a že jich nebylo málo)..:)

To bude pro dnešek vše, další příspěvek očekávejte po dalším z návštěvních víkendů..:)

Pepa na návštěvě a Sheraton stairclimbing race

Dlouho sem mlčel, protože sem se léčil, ale snad už sem konečně vyléčenej takže sem zas mohl začít žít. Na víkend sem tu měl návštěvu. A taky byly konečně závody do schodů.

Tak sem se dočkal a nadešel víkend, kdy byly závody. Taky se mi podařilo přemluvit Pepu Trojana aby přijel z Eindhovenu a závodil taky..

V pátek sem tu byl eště sám a furt mě trochu škrábalo v krku, takže sem eště zůstal doma a vyspával. V sobotu ráno sem musel aspoň trochu povrchně uklidit, aby se tu Pepčovi líbilo, pominul sem fakt že je to čuně a že mi psal, jestli si má vůbec brát "čistý slípky". Takže sem aspoň zamet, povlíknul pro něj matraci a taky sem musel zaskočit do prádelny, protože už se tenčili i mě zásoby čistýho oblečení.

V sobotu ve dvě odpoledne sem ale už byl na cestě na nádraží vyzvednout pana Trojana a po menší obhlídce města sme se vrátili ke mě a nakonec mě přemluvil si jít eště v sobotu večer lehce zatrénovat, takže sme se malinko proběhli a dali třikrát schody, jen tak na ukázku, aby věděl kde sem nabíral sval a pálil špek.:)

Závody byly v neděli od rána a bohužel sme nevěděli, že je jedno, kdy během dopoledne dorazíš a zaběhneš si svůj závod, takže sme se vykopali z postelí už v sedm ráno a šli do města do hotelu Sheraton. Když sme se zaregistrovali, tak sme pak eště asi tři čtvtě hodiny zevlovali v šatně a pak sem šel na to..

Jak už sem říkal, startovalo se volně "first come, first served" v půlminutovejch intervalech.
Prvních deset pater sem letěl jako vítr a přišlo mi to jako docela v pohodě, pak mě ale dostihnul kyslíkovej deficit a dalších cca deset pater sem tak nějak chytal dech. naštěstí sem právě na těchle deseti patrech začal dohánět holku co běžela přede mnou, takže to mě celkem motivovalo, když sem slyšel jak se k ní přibližuju. Předběhl sem jí asi na 15. patře na občerstvovačce a běžel sem dál, protože už sem slyšel i někoho dalšího před sebou. Někde kolem 20. patra to fakt začalo bejt utrpení, kdy už se mi sice dýchalo líp, ale na nohou sem vlek podle pocitu asi tak dva pivní sudy, jak bylo těžký je zvedat. Takže do 30. patra kde byl cíl, sem doběhnul s fakt hrozně unavenejma nohama a bodavou bolestí na plicích.

V cíli

Pepa, starej známej lišák, se celou dobu tvářil, jako, že nemá natrénováno ale nakonec mě porazil přesně o minutu. Můj čas byl 3:52 a 70. místo ze 160 chlapů. Pepa byl za 2:52 na 20. místě. Já sem byl ale i tak spokojenej, protože mezi ženskejma bych byl na krásným 5. místě... někdy to třeba dotáhnu i na bednu.:)

Pepa slaví

Nejrychleší to nakonec zaběhnul za 2:05 což je myslim stejně rychle jako to jezdí vejtah. A taky to běžela jednotka bruselskejch hasičů v plný zbroji t.j. asi 20 kilo zátěž navíc a kyslíková maska na obličeji což musí bejt lahoda:)

Když sme se trochu zotavili tak sme šli do města na kebab na oběd a pak mě ten umělec/dizajnér/ chtěl dotáhnout mermomocí do nějakýho muzea a za kutůrou, řka že pivo v poledne si dát nemůžem. Tak první jeho volba bylo muzeum René Magritta, ale tam bylo tak velký vstupný, že to sem rezolutně odmít i přes Pepovo pindy. Takže nakonec sme šli do muzea hudebních nástrojů, který bylo až nečekaně zajímavý, protože ti u vstupu daj sluchátka a do těch ti hraje nástroj u kterýho zrovna stojíš.. Nejzajímavější byla sekce "Hudební nástroje světa" kdy byly všechny možný instrumenty od indiánskejch bubnů, přes tibetský zvonkohry až po český dudy..

Píšťalka z Moravy

Po muzeu sme šli na hranolky a pak sme se přes Grote Markt a čůrajícího panáčka pomalu vraceli domů, a mysleli sme, že si doma trochu odpočnem a pak půjdem do hospody. Ale když sme se po jídle vykopali ven tak sme zjistili, že v neděli sou zřejmě všechny hospody v Ixelles zavřený, takže Pepa koupil pivo v sámošce a dali sme si ho doma.

Jedenáctivoltová lahoda

Byl to perfektní víkend a už vymejšlim co bude moje další výzva. Empire State Building se běhá do 86. patra a Sears Tower až snad do 106. :)
Další výzva mě ale čeká už o tomhle víkendu, protože do Bruselu přijede táta, Petra a Bětka a musim pro ně vymyslet zábavnej program..:)

To bude pro dnešek asi všechno. Zase se za pár dní ozvu, snad teď už budu zdravej takže budu moct sbírat zážitky a psát s vyšší frekvencí. O Bruselu a tak..

Nemoc II

Pro nemoc opět nepíšu.. asi sem to minule pořádně nedoléčil, takže ležim znovu.. naštěstí mam teď asi 5 dní volno, tak ani o nic významnýho nepřicházim. Musim to pořádně vyležet, za tejden je závod do schodů..:)

Domča na návštěvě

V Belgii je 1. Listopad státní svátek, takže sme byli už dlouho do předu s Domčou domluvený, že přijede na návštěvu, na takovej prodlouženej víkend.

Z Prahy odjížděla ve středu večer a do Bruselu dorazila ve čtvrtek v půl šestý ráno.. samozřejmě sem pro ni šel na autobus, což teda žádná lahoda nebyla, ale rozhodně sem nebyl tak unavenej jako ona, protože sem se aspoň trochu předtím vyspal. Dominika totiž z mě neznámých důvodů odmítá spát v dopravních prostředcích..:)

Ve čtvrtek sem eště musel do školy na jednu přednášku, takže pak přišla za mnou do města a udělali sme si takovou menší procházku po nejvýznamějších pamětihodnostech v centru. V pátek bylo volno, takže sme se tak nějak úspěšně celý dopoledne proflákali a odpo vyrazili na výlet do parku Bois o kterým sem se už několikrát zmiňoval. Počasí je tady už hodně podzimní takže střídavě prší a střídavě prší, což znamená že sme po cestě zpátky zmokli.

V sobotu dopoledne pořád pršelo, takže sme nastolil opět režim povalování v posteli a brouzdání po netu atp, ale večer jsme šli na festival světel, něco jako Festival Signal, kterej byl teď nedávno v Praze.

Podle upoutávek a webu to vypadalo docela velkolepě a očekával sem tam velký davy, ale nakonec to žádná velká sláva nebyla a ani se tam netlačilo nějak extra lidí. Festival tu byl na 4 dny a konal  se podél kanálu Brusel/Charleroi. Bylo tam asi 8 instalací, některý mi přišly dobrý, ale některý vyloženě slabota.

Měli tam postavenou velikou maketu věže z Pisy, kteoru se mi ale na mobil nepovedlo vyfotit, takže fotka je převzatá.

Věž z Pisy (zdroj Lightfestival Brussels)

Další bylo promítání dvou oživlejch bublinek na dům u kanálu, který se proháněli po ploše mezi okny.

Bublinky

Bublinky

Bublinky

Nebo třeba promítání různejch struktur a obrazů na jinou zeď.

Obličej

Hodně hezky vypadaly laserový čáry který promítali do mlhy nad kanálem, kterou tam hnali pomocí dlouhýho kouřovodu.

Lasery v mlze

Ale nejlepší představení bylo určitě Lord of Lightning, kdy se chlapík oblečenej do drátěný kombinézy, která vytvořila Faradayovu klec a on mohl vysílat záblesky do vzduchu. Když bylo tohle představení v Londýně tak tam byli dokonce dva a mezi sebou těmi blesky "bojovali". Tady byl sice jenom jeden, ale i tak to bylo působivý. Mám i video, ale to potřebuju nejdřív upravit, takže to dodám někdy později.

Lord of Lightning

Když sme si to všechno prohlídli tak sme šli na kebab k arabům a pak na pár piv do Cafe Le Coq, kde dneska žádnej koncert nebyl a je to fakt příjemná hospoda...:)

Spokojená D u piva

V neděli už sme nic nepodnikali, jen Domča došla na nákup, protože mi vyjedla všechny moje zásoby ;) a teď večer sem ji vyprovodil na bus, kterej měl teda asi půl hodiny zpoždění, takže sme oba dost promrzli..

Původně sem měl v plánu proběhnout se domů přes evropskou čtvrť, ale byl sem tak ztuhlej, že sem běžel nejkratší cestou do tepla.

Příští víkend je zase prodlouženej, protože je v pondělí Den příměří, tak si musim vymyslet nějakej zajímavej program a využít volna. To bude pro dnešek asi vše.. příště zase něco třeba o Bruselu a tak..