Tak sem se dočkal a nadešel víkend, kdy byly závody. Taky se mi podařilo přemluvit Pepu Trojana aby přijel z Eindhovenu a závodil taky..
V pátek sem tu byl eště sám a furt mě trochu škrábalo v krku, takže sem eště zůstal doma a vyspával. V sobotu ráno sem musel aspoň trochu povrchně uklidit, aby se tu Pepčovi líbilo, pominul sem fakt že je to čuně a že mi psal, jestli si má vůbec brát "čistý slípky". Takže sem aspoň zamet, povlíknul pro něj matraci a taky sem musel zaskočit do prádelny, protože už se tenčili i mě zásoby čistýho oblečení.
V sobotu ve dvě odpoledne sem ale už byl na cestě na nádraží vyzvednout pana Trojana a po menší obhlídce města sme se vrátili ke mě a nakonec mě přemluvil si jít eště v sobotu večer lehce zatrénovat, takže sme se malinko proběhli a dali třikrát schody, jen tak na ukázku, aby věděl kde sem nabíral sval a pálil špek.:)
Závody byly v neděli od rána a bohužel sme nevěděli, že je jedno, kdy během dopoledne dorazíš a zaběhneš si svůj závod, takže sme se vykopali z postelí už v sedm ráno a šli do města do hotelu Sheraton. Když sme se zaregistrovali, tak sme pak eště asi tři čtvtě hodiny zevlovali v šatně a pak sem šel na to..
Jak už sem říkal, startovalo se volně "first come, first served" v půlminutovejch intervalech.
Prvních deset pater sem letěl jako vítr a přišlo mi to jako docela v pohodě, pak mě ale dostihnul kyslíkovej deficit a dalších cca deset pater sem tak nějak chytal dech. naštěstí sem právě na těchle deseti patrech začal dohánět holku co běžela přede mnou, takže to mě celkem motivovalo, když sem slyšel jak se k ní přibližuju. Předběhl sem jí asi na 15. patře na občerstvovačce a běžel sem dál, protože už sem slyšel i někoho dalšího před sebou. Někde kolem 20. patra to fakt začalo bejt utrpení, kdy už se mi sice dýchalo líp, ale na nohou sem vlek podle pocitu asi tak dva pivní sudy, jak bylo těžký je zvedat. Takže do 30. patra kde byl cíl, sem doběhnul s fakt hrozně unavenejma nohama a bodavou bolestí na plicích.
 |
| V cíli |
Pepa, starej známej lišák, se celou dobu tvářil, jako, že nemá natrénováno ale nakonec mě porazil přesně o minutu. Můj čas byl 3:52 a 70. místo ze 160 chlapů. Pepa byl za 2:52 na 20. místě. Já sem byl ale i tak spokojenej, protože mezi ženskejma bych byl na krásným 5. místě... někdy to třeba dotáhnu i na bednu.:)
 |
| Pepa slaví |
Když sme se trochu zotavili tak sme šli do města na kebab na oběd a pak mě ten umělec/dizajnér/ chtěl dotáhnout mermomocí do nějakýho muzea a za kutůrou, řka že pivo v poledne si dát nemůžem. Tak první jeho volba bylo muzeum René Magritta, ale tam bylo tak velký vstupný, že to sem rezolutně odmít i přes Pepovo pindy. Takže nakonec sme šli do muzea hudebních nástrojů, který bylo až nečekaně zajímavý, protože ti u vstupu daj sluchátka a do těch ti hraje nástroj u kterýho zrovna stojíš.. Nejzajímavější byla sekce "Hudební nástroje světa" kdy byly všechny možný instrumenty od indiánskejch bubnů, přes tibetský zvonkohry až po český dudy..
 |
| Píšťalka z Moravy |
Po muzeu sme šli na hranolky a pak sme se přes Grote Markt a čůrajícího panáčka pomalu vraceli domů, a mysleli sme, že si doma trochu odpočnem a pak půjdem do hospody. Ale když sme se po jídle vykopali ven tak sme zjistili, že v neděli sou zřejmě všechny hospody v Ixelles zavřený, takže Pepa koupil pivo v sámošce a dali sme si ho doma.
 |
| Jedenáctivoltová lahoda |
Byl to perfektní víkend a už vymejšlim co bude moje další výzva. Empire State Building se běhá do 86. patra a Sears Tower až snad do 106. :)
Další výzva mě ale čeká už o tomhle víkendu, protože do Bruselu přijede táta, Petra a Bětka a musim pro ně vymyslet zábavnej program..:)
To bude pro dnešek asi všechno. Zase se za pár dní ozvu, snad teď už budu zdravej takže budu moct sbírat zážitky a psát s vyšší frekvencí. O Bruselu a tak..
Žádné komentáře:
Okomentovat