Nemoc

Docela dlouho sem se neozval a už si ani nepamatuju jestli sem měl něco naplánovano na víkend. Každopdáně v pátek mě přepadla nějaká virózka, takže ze všech plánú sešlo.

V pátek sem se eště dokopal do školy na angličitinu, ale odpoledne už sem musel zalehnout. Bohužel sem musel odložit i schody, což mě docela štve, byl sem hezky rozběhanej. V sobotu sem ale zašel k volbám, protože ambasáda je ode mě kousek, takže sem splnil i svoji občanskou povinnost.

Volební místnost - Česká amabasáda v Bruselu

Od neděle už mi je líp tak asi ve středu nebo ve čtvrtek už zase začnu trénovat.

Bouře která byla o víkendu v Anglii zasáhla okrajově i Belgii, hrozně tu pršelo a hodně foukalo a v pondělí byly dokonce zavřený parky a někde prý nejezdí vlaky. Kvůli zavřenýmu parku sem to musel vzít do školy oklikou  a začal sem pochybovat o tom že je to oklika a že sem si možná měsíc zbytečně zacházel..:)

Taky sem potkal nějakej zájezd českejch turistů a můžu s potěšením říct, že slušivou igelitku, jako příruční zavazadlo, zvolilo jen asi pět lidí ze třiceti.. tak to neni tak hrozný..:)))

Dneska sem musel poklidit, vyprat a umejt nádobí, protže ve čtvrtek přijede Domča a asi by odmítla vejít do pokoje, kdyby zůstal v původním stavu..:)

To bude v tomhle krátkým příspěvku všechno. Příště doufám něco zajíměvějšího. O Belgii a tak..

Brusel komiksový

Dneska bylo v Bruselu tak krásný počasí, že by asi byla ostuda jít do školy, navíc asi nepotřebuju, aby mi někdo četl slidy OECD, který si můžu stáhnout sám. Takže sem se rozhod pro další tematickou procházku Bruselem, tenktokrát zaměřenou na komiksy.

Dneska ve světě jasně dominuje Marvel a DC, ale původně vlastně komiksy vznikly v Evropě, konkrétně kolem roku 1830 a nejvýznamější byla francouzsko-belgická komiksová škola. Nejznámější je asi Tintin a Šmoulové. Brusel je tak plnej různejch odkazů a street artu s komiksovou tematikou. Takže dneska to bude hlavně o fotkách, protože většinu těch komiksů neznám.

Gaston

Anděl

Nero

Prase

Victor Sackville

Brousaille

Tintin

Olivier Rameau

Le Jeune Albert

Monsieur Jean

XIII

Yoko Tsuno

Odilon Verjus

Blondin & Cirage

Quick & Flupke

Archa

Ani zdaleka sem neprošel a neobjevil všechno, tak snad bude eště nějakej hezkej den, kdy budu moct svoji kolekci doplnit. Některý známější poklady mi zatím schází..:)

Večer se chci podívat na Spielbergova Tintina a zjistit, jestli pro tentokrát Gréča nekecal, a bude to dobrý. Nechtěl bych to "brát jako bernou minci" (© Greca11 ;-)), nicméně většinou mi doporučuje samý hrůzy. Ale myslim, že tohle by mohlo bejt dobrý, navíc bych řek že s tim mym zbytkem vlasů, bych mohl klidně nosit účes jako Tintin, co?

Jinak sem eště slíbil, že se zmínim o pokračování tréninku. Takže ve zkratce půběžně přidávám schody i uběhnutou vzdálenost, teď sem na 5km a 600 schodech během jednoho tréninku, postupně bych se měl dostat na 8km a 1000 schodů na poslední tři tréninky před závodem.. Jinak schody samotný dostaly uplně novej rozměr, protože v horních pasážích je to teďka celý vobesraný vod nějkýho čokla, takže buď mam na výběr se tam dusit a snažit se to odběhnout, co nejrychleji - což neni špatná motivace a nebo běhat jen dolní půlku schodů, což taky neni k zahození protože prostoje potom nejsou tak dlouhý. Takže to tak nějak střídám..:)

To bude pro dnešek asi všechno příště zase něco víc rozepisovacího, třeba o Uccle, Jette, Etterbeeku a tak..:)

Belgická kuchyně

Belgická kuchyně neni asi tak světově proslulá, jako třeba francouzská nebo italská, ale z toho mála, co sem měl do tohodle víkendu možnost ochutnat mi všechno přišlo dobrý, takže když dorazila pozvánka na veletr jídla a kultury Culture & Food Market, tak sem neváhal. I vzhledem k tomu, že je tu všechno tak hrozně drahý, takže do hospody na jídlo si jen tak nezajdu. Navíc v pozvánce byla i zmínka o ochutnávkách piva, takže to bylo celkem automatický rozhodnutí.

Celej veletrh se konal v sobotu večer v místním "kulturáku" Bozar v centru města. Věci kolem kultury, který tam taky byly mě až tak nezaujali, protože to bylo hodně zaměřený na vážnou hudbu, divadlo a evropskej film, ale části kolem jídla byly dobrý.

Při vstupu sme dostali knížku s kuponama na ochutnávky a i takovou malinkou kuchařku, kde je popsaná příprava některejch belgickejch specialit. Byly to samozřejmě miniaturní porce a bylo tam šíleně lidí, ale když sme obešli všechny stánky a u každýho dostali něco k jídlu, tak množství nakonec bylo jako taková solidní véča.

První jídlo byl takovej chlebíček se dvěm druhy čerstvýho sejra s ředkvičkou, což nijak úžasný nebylo, ale je to místní, přímo bruselská specialita. Další v pořadí byla malinká porce tataráčku, kterej dělají mnohem jemnější než ho známe my a nebyly k tomu topinky, ale takový brambrový kroketky. Myslim, že byl hodně málo dochucovanej takže fakt vynikla chuť masa. Navíc holky co s náma byly, byly buď budhistky, hinduistky, vegetariánky, nebo nějká jiná sekta, takže maso nejedly, takže toho sme měli víc než ostatní. 

Dalším chodem byly zapejkaný čekankový rolky, což bylo taky moc dobrý, ale že by to byl nějakej zázrak to se říct nedá, chutnalo to trochu jako zapečenej květák, ale Belgičani se můžou ale po čekance utlouct a je to jedna z jejich nejoblíbenějších surovin. Pak byla na řadě hned dvojitá porce kousku "jitrnice" a kousku "jelita" v jablečný omáčce, to ale moc dobrý nebylo jednak jako kombinace a jednak maso bylo dost mizerně ochucený, proti tomu, co znám z Čech. A jako poslední byly masový kuličky v rajčatový omáčce s kouskem chleba.

Pak sme konečně dorazili ke stánku s pivem, na co sem se těšil ze všeho nejvíc:) v kuponech sme měli jedno normální pivo, což je tady pro ně typ "Pils" takže vlastně pivo jak ho známe my, a jeden kupon na pivní speciál, což sou ty jejich divočiny a čuňačinky s pivem, který chutná jako třešňovej džus a podobně.

Pivní klasika

Bohužel nemám přímo z akce vlastně žádný fotky, bylo tam děsivě narváno a u jídla se stejně fotit nedalo a ta kulturní část uplně fotogenická taky nebyla. 

Když sme všechno dopili a dojedli, tak sme šli eště do hospody, bohužel se k nám přidala nová holka, která v Brusselu žije dýl a ta nás nutně musela vzít do jedný konkrétní hospody, protože podle ní byla uplně nejlepší ze všech. Lepší by bylo kdyby třeba věděla, kde přesně ta hospoda je, takže sme asi tři čtvrtě hodiny bloudili centrem Bruselu a s Jensem sme tiše záviděli všem na zahrádkách nebo v barech jak si zvesela zkapalňou svoje éčka a jen naše partička se toulá někde nocí. Když sme to konečně našli, tak hospoda to byla pěkná, hrála tam živá muzika a měli čtvrtinku piva jen za euro, ale taky jen jednoho barmana na asi 100 lidí, takže sme to asi po deseti minutách čekání vzdali a šli do hospody naproti, kde měli malý pivo za obvyklý dvě eura, ale zato svižnou obsluhu.

V hospodě sme vydrželi sedět docela dlouho, ale nakonec, když odešly holky domů, tak sme s Jensem stejně eště šli do proslulýho Deliria na Schlaftrunk a asi v půl jedný sme odešli domů.

Čas jít spát

Nakonec bych se s váma rád podělil o jeden recept z kuchařky, kterou sme včera dostali. Je to na takový svačinkový jídlo. Už sem to tu měl a je to fakt dobrý.

Rajčata plněná krevetami

Ingredience:

4 velký rajčata

100g loupanejch vařenejch krevet

Domácí majonéza

Citronová šťáva

Pár listů hlávkovýho salátu nebo jiný lupení

Postup přípravy:

Ponořit rajče na 4-5 vteřin do vařící vody a pak hned stáhnout ze šlupky. Uříznout vršek a vydlabat semínka a dužinu. Trochu posolit vnitřek a nechat odkapak přebytečnou vodu. Během odkapávání smíchat 3/4 krevet s majonézou a šťávou z půlky citrónu (může se přidat i horčice). Pak naplnit vydlabaný rajčata směsí a navrch dozdobit zbylejma krevetama a salátem. Před jídlem by se to mělo nechat trochu odležet v lednici.

Plněná rajčata

To bude pro dnešek vše Ještě mě čeká lehčí výklus a těžší schody..:) Příště se určitě víc zmínim o tom jak akce Schody pokračuje a třeba i něco dalšího o JCVD, NATO, EU a tak...:) 

Koncert Lady Fucked Up

Lidi z místního Erasmus Student Network se rozhodli, že je blbý když studenti odjížděj z Bruselu a znaj jen například hospodu Delirium o který sem psal nedávno, takže pořádaj každej tejden návštěvu nějaký hospody, včera byl první večer v Cafe Le Coq.

Docela sem se na to těšil, protože od poslední větší akce už uběhla nějaká doba, takže sem se mrknul na facebook jak to tam vypadá a podle fotek se mi to zdálo docela dobrý. Taková knajpa, trochu zaplivaná, trochu staromódní, ale jako tady skoro všude velkej výběr piva z pípy a velkej výběr lahváčů takže sem byl v klidu.. Vlastně takovýhle trochu starosvětský hospody mam rád.

Našel sem dokonce nějakej žebříček bruselskejch hospod a Le Coq v něm byl mezi nejlepšíma, takže sem se docela těšil.
Mrknul sem se i na yelp.com (něco jako lunchtime.cz) abych si přečet nějaký recenze a zjistil že je to poměrně oblíbená hospoda pro takový intelektuály, hipstery a alternativce, takže přesně prostředí kam já zapadnu.:) Věděl sem že tam budou lidi ze školy, takže nějakýho útlaku ze strany hipstrů sem se nebál..
Během dne se na facebooku objevilo že tam bude i živej koncert, tak to mě navnadilo eště víc.

Dorazili sme tam rovnou ze školy někdy po osmý večer a byli sme spokojený, měli "lacinou" Stellu, takže jídelníček byl na večer jasnej.. Hospoda se celkem rychle začla zaplňovat a byly to převážně takový týpci jaký sem očekával. Ale ukázalo se docela dost lidí ze školy, některý sem znal a s některjma novejma sem se seznámil, takže to bylo celkem fajn.

Cafe Le Coq

Asi v devět ale bohužel dorazila i kapela. Srovná ní například s Čokovoko nebo mateřská.com by bylo asi urážkou pro ty zmíněný kapely. Skupina se jmenovala Lady Fucked Up (pouze ženské složení) a sice sem jim uplně  nerozumněl ale jejich styl bych definoval jako feministický a dost experimentálně rockový... Jejich publikum se ale skládalo převážně z odrostlejch a přestárlejch pankáčů který vlastně všichni vypadali jako Michal Pixa z Visacího zámku a který se samozřejmě během přestávek produkce snažili družit s holkama od nás ze školy.

Myslim že hudba, která byla šíleně nahlas celkem spolehlivě vyhnala a prosila většinu normálních lidí a po koncertě asi v jedenáct už tam fakt zbývali jen tyhle pankáči, studenti filosofie, režisérky experimentálních filmů a podobně, takže sme se celkem rychle taky klidili pryč. Po cestě sme se stavili na jedno pivo v nějakým sportbaru, kde to celkem žilo a kde Belgičani slavili postup na MS 2014 v Riu. Já sem se pak chtěl jít eště mrknout na chvilku do Deliria, protože tam měla být afterparty, ale Jens, kterýho znám ze školy už nechtěl, takže sem využil jeho chvilkový nepozornosti, když loudil číslo na nějaký holce, co uměla jen francouzsky, a zmizel do Deliria.
Tam bylo ale šíleně natřískáno a nikoho ze školy sem neviděl, tak sem to nakonec taky zabalil a šel domů, což se vlastně ukázalo jako dobrej nápad, protože začínalo celkem dost pršet.

Na Grote Markt začíná pršet

Takže mejdan nebyl špatnej, ale doufám že přijdou eště nějaký lepší..

Jinak sem byl samozřejmě v úterý běhat schody a minimálně se už nedostavil nutkavej pocit pozvracet si tenisky, když doběhnu pátou sadu.. Další trénink mě čeká v pátek a pak musim jednu sadu přidat..

To bude pro dnešek asi všechno. O víkendu se chystáme na Belgian food & culture market, kde by měly bejt ochutnávky piva a jídla.:) takže na to se docela těším. Příště čekejte něco o černý, žlutý, červený a tak..

Waterloo

V sobotu bylo hezky, možná poslední hezkej den, protože podle předpovědi by mělo teď bejt už více méně zataženo a deštivo, takže sem se dokopal k výletu do Waterloo. A místo Napoleonovy definitivní porážky málem zničilo i mě..:)

Waterloo leží asi 15 kilometrů na jih od Bruselu, tak sem si řekl, že když je hezky, tak půjdu cestu tam pěšky. Nohy mě po pátečních schodech skoro nebolely, a věděl sem že se tam dá jít po lesních cestách přes les Sonian o kterým sem se už někdy zmiňoval. Takže sem se před jedenáctou vykopal z baráku a vyrazil.

Věděl sem že musim jít v podstatě pořád na jih přes park Bois de la Cambre a pak pokračovat dál přes Sonian a věděl sem, že tam někde vede přímo lesní cesta až vlastně do Waterloo. Samozřejmě že se mi to nepodařilo uplně podle plánu, takže za parkem sem nenašel uplně lesní cestu, protože ta, co vedla správným směrem, byla uplně rozježděná od koní, takže sem šel asi 5 km po cyklostezce podél silnice, což nebylo uplně to co sem si představoval.

Pak sem konečně našel odbočku a dostal se na tu správnou lesní cestu. Sonian je docela velkej (4400 ha) a je to poměrně neudržovanej převážně bukovej les a teď na podzim je to hezký místo na procházku. V mobilu sem si průběžně kontroloval jestli jdu správným směrem a i sem si přibližně pamatoval z mapy, kde by měli bejt cesty, ale i tak jak je mým dobrým zvykem sem se po cestě asi dvakrát ztratil a dost si zašel, takže sem do Waterloo dorazil asi o hodinu a půl později než sem měl v plánu.

Les Sonian

Waterloo je mnohem větší než sem si myslel, čekal sem něco jako Jilemnice, ale má to asi 30 tisíc obyvatel a nijak zvlášť historický to teda neni. Sem tam se objeví nějaká zmínka v názvu hospody nebo ulice o Napoleonovi, Wellingtona nebo něco podobnýho. Jinak v celku obyč město. První hezká stavba na kterou sem narazil, byl kostel sv. Josefa. V parku za kostelem sem si dal sváču a z průvodce zjistil že bojiště je eště asi 4 km za městem. V tý době sem byl už docela uchozenej, ale řek sem si že to prostě dojdu.

Kostel sv. Josefa

V průvodci psali že nejlepší na obhlídku bojiště je mohyla Butte du Lion - Lví pahorek, což je 43 m vysokej umělej kopec, kterej nechal postavit holandskej král na upomínku toho, kde zasáhla jeho syna kulka z muškety. Sám pro sebe se si ho překřtil na Lion's butt, protože to bylo fakt daleko a nic moc tam vlastně nebylo... nahoru se platil vstup, takže to sem odmítnul a jen sem si to obešel kolem mohyly, ale nic velezajímavýho tam neni (což mi říkala už ráno Domča - ale přece ji nebudu poslouchat).

Butte du Lion

Bitva samotná se konala na poměrně velkým území po okolí celýho Waterloo a zůčastnilo se jí skoro 190000 vojáků na obou stranách. Celej den to vlastně vypadalo že může vyhrát kdokoli cca 70K francouzů proti 70K Angličanů a Holanďanů, až odpoledne napochodovalo 50K Prušáků a bitvu rozhodly ve prospěch spojenců. A potvrdili tak Kutuzovovo pravidlo válčení, že nejdůležitejší z taktickýho a strategickýho hlediska je přesila.:)

Butte du Lion

Butte du Lion

Když sem si to tam prohlídnul, tak sem se už fakt utahanej vydal na cestu zpátky do Waterloo, abych našel nádraží a dojel vlakem do Brusselu. Už sem byl fakt uchozenej že sem i zvažoval, že z Bruselskýho nádraží pojedu domů busem, nakonec sem to ale hecnul a došel sem eště te kousek domů pěšky..

Waterloo

Byl sem ale fakt uplně vyčerpanej, bolely mě hrozně nohy i záda od batohu a chtěl sme už jenom sedět - za den sem nachodil 30 km.
Waterloo asi úplně zajímavý nebo krásný město neni, cesta přes les Sonian ale určitě za to stojí - aspoň na chvíli vypadnout do přírody, a celkově by mě asi mrzelo kdybych se tam nepodíval. Takhle si to můžu odškrtnout ve svým seznamu a příště si vybrat něco třeba trochu zajímavějšího.

To bude pro dnešek vše, zítra si dám další schody a v úterý jdeme se spolužákama do hospody, takže se s dalším příspěvkem ozvu asi někdy ve středu. Třeba něco o hranolkách, Philippu Gilbertovi, R.S.C. Anderlechtu a tak...

Schody (část první)

Když sem minulou sobotu psal o svojí procházce Bruselem a o tom, jak sem potkal běžce z maratonu a půlmaratonu, docela mě mrzelo, že sem se vlastně skoro vůbec neúčastnim nějakejch závodů, vždycky chci, ale málo kdy se dokopu.. Poslední seriózní sportovní soutěž byly telemrkový závody v Rokytnici asi před 3mi lety. Takže jen co sem dopsal blog, šel sem na bruselskej web a hledal nějakej závod, kterýho bych se mohl zúčastnit. Našel sem pár závodů na 10km, ale nic nebylo přímo v Bruselu, ale v městech okolo, tak to se mi uplně nechtělo..

Po chvíli hledání sem ale narazil na Stairclimbing race @ Sheraton Brussels (17.11.) tedy bh do schodů a řek sem si, že do toho půjdu. Sheraton je hotel tady v Brusselu kousek od mojí školy a zároveň je to jedna z nejvyšších budov Belgie. Závod bude na 30 pater, celkem 466 schodů. Původně sem si myslel, že si příspěvek o závodě nechám jako takový překvápko, že sem něco dokázal, pak sem se ale byl ve čtvrtek na budovu podívat a výška mi trochu vyrazila dech. Tak sem si řek, že budu určitě muset potrénovat, že to tak jednoduchý nebude, doma v Jilemnici do 5. patra vyběhnu, ale tohle je jiná liga. Pořád sem ale o tom nechtěl psát - první "trénink" můj názor změnil - nebude to sranda, takže v duchu hesla "není větší motivace než hrozba posměchu od ostatních" se s váma budu sem tam dělit o svoje tréninkový zážitky.

Dneska sem měl školu jen dopoledne, tak sem si vyhlídnul docela dlouhý schody kousek od baráku, že tam půjdu odpoledne potrénovat. Mejch tréninkovejch schodů je 105, tak sem si bohorovně myslel, že to dám tak 10x. Na internetu sem si vyčetl nějakej návod jak přibližně na to, takže sem ke schodům doběhnul,a ybch se zahřál, protáhnul sem hlavně přední a zadní stehení svaly a dal si první výběh. Schody sem bral po dvou a nahoru sem vybehnul docela rychle a i s dechem sem stačil. Druhou sadu sem načal stejně, prvních 50 schodů je normálních, tak sem je bral zase po dvou, druhá 50ka už sou ale vyšší, tak sem to hecnul a eště sem se je snažil brát po dvou, když mi vyšly kroky, nahoře sem ale musel už začít drobit, protože krok vysokej dva schody už bych neudělal.. Dech pořád docela dobrej, ale nohy už začaly bejt cítit. Došlo mi, že 10x je z říše snů, tak sem si to snížil na 5x - nic se nemá přehánět.

Třetí a čtvrtou sadu sem si dal tak abych je zvládnul rychle zasebou, takže nahoru, rychle dolu a bez přestávky znovu nahoru. Po dvou schodech už to šlo vždycky jen na tý první padesátce, tak už sem musel po jednom. a nahoře sem musel rozdejchávat mžitky před očima,
Největší zážitek ale byla poslední sada.

Protáhnul sem si eště jednou nohy, vydejchal se, že to půjdu na plno. Snažil sem se zase běžet po dvou schodech a dokázal sem to asi do tří čtvrtin, ale že by to byl nějakej elegantní běh to se říct nedá. Když sem se doplahočil (jinak se to nazvat nedá) až nahoru, byl sem si tak na 99% jistej že hodim šavli, rovnou před lidi, co tam čekali na zastávce. Nohy mi šíleně ztěžkly a když sem stál s vahou na špičkách tak se nekontrolovatlně klepaly. A to sem tam byl všeho všudy 10 minut. Výklus domů, už byla spíš taková parodie na běh..

Takže budu rád, když mi v komentářích necháte nějaký doporučení, nebo jen motivační vzkaz, a budete mě prostřednictvím blogu hlídat, abych pravidelně trénoval a dával vědět, že se, doufám, aspoň trochu zlepšuju. Mám eště víc než měsíc čas, tak snad se na těch 10 sad mejch tréninkovejch schodů dostanu. Příspěvek na téma "schody" bych chtěl publikovat tak cca 1x do týdne, a asi budou kratší než tenhle úvodní.
Tímhle blogem bych rád taky vyzval Pepu Trojana, aby neváhal a na tenhle listopadovej víkend přijel, a zůčastnil sem semnou.

Další příspěvek na belgický téma chystám asi na neděli, tentorkát třeba něco o Herculu Poirotovi, diamantech, Kim Clijstersový a tak...

Brusel historický

Původně sem chtěl dneska jet vlakem do Waterloo a udělat si výlet tam, ale podle Norů mělo být hnusně, tak sem to nakonec odložil na někdy jindy, že se budu flákat. Nicméně předpověď nakonec seveřanům vyšla jen na půl, protože dopoledne bylo hnusně, ale odpoledne se už udělalo hezky a svítilo sluníčko, bylo teplo a tak..

Takže sem odpoledne překonal svoji přirozenou lenost a vydal sem se na procházku Bruselem, protože sem vlastně o Bruselu ještě nic speciálního nepsal.
Vyrazil sem z domu na takovou velkou okružní procházku a obešel sem v podstatě většinu vnitřního Bruselu.

Vnitřní Brusel je celý město Brusel (City), protože ten vnější je pak tvořený městy jako Ixelles, Etterbeek nebo Anderlecht, celkově jich je osmnáct a spolu s Brusel City tvoří Brussel-Capital region.. Tedy oblast hlavního města. Ta jediná v celý Belgii je oficiálně dvojjazyčná, i když jak sem psal je tu převaha frankofonů.. Jinak jsou v Belgii eště dva mnohem větší regiony Vlámský - holandský a Valonský - francouzský.

Já sem se tedy vydal přes město Etterbeek  směrem k centru. Dělal sem pár fotek, bohužel jen na mobil, ale myslim, že nejsou hrozný. Na týhle vycházce sem se hlavně soustředil na historický budovy a pamětihodnosti, protože určitě bych se chtěl v některým dalším příspěvku věnovat taky tomu jak je Brusel neskutečně hnusný město... Ale pro dnešek je hezký.:)

První historická budova na kterou sem narazil byla škola svatýho Michala v Etterbeeku. Což je původně Jezuitská škola, ale dneska už funguje jako každá jiná normální škola. Je to asi docela prestižní škola, protože sem chodil třeba současnej belgickej král, jeho bratr, nebo zakladatel teorie velkýho třesku - Georges Lemaitre.

Collège Saint-Michel

Dál sem pokračoval do Jubilejního parku, kde je Královský muzeum armády - vypadá trochu jako Brandenburger Tor v Berlíně a má i Kvadrigu na střeše... ale kolem toho vítěznýho oblouku, kterej má oslavovat 50 let belgický nezávislosti, jsou eště další budovy ve kterejch je právě to muzeum. Zrovna dneska tam byl start Bruselskýho maratonu a půlmaratonu (kterejch sem se jako obvykle nezůčastnil), takže se tam motalo docela dost lidí a byl tam hodně bordel.

Královské muzeum armády

Vítězný oblouk

Odtamtud sem pokračoval přes čtvrť s kancelářema EU, kde sem nefotil, protože to si pošetřim do příspěvku o tom hnusným Bruselu. Ať fakt to stojí za to..:)

Pak už sem se vydal do Brusel City, kde sem jako první narazil na sněmovnu reprezentantů, neboli belgický senát. V Belgii funguje 6 parlamentů podle toho pro jakou oblast nebo solečenstvá jsou ustanoveny, ale vůbec netušim jak přesně to funguje ani ke kterýmu patří zrovna tenhle senát. :)

Jeden z belgických senátů

Pak už sem byl více méně, v mě známým City, takže sem to prošel po těch hlavních pamětihodnostech. První z nich byla Katedrála svatýho Michaela a svatý Guduly, což jsou patroni města. Katedrála tu stojí už někdy od přelomu prního a druhýho tisíciletí, ale ve 13. století byla předělána do gotický podoby jakou má dneska. Mimochodem to je ta katedrála která hraje po večerech Ódu na radost jak sem někdy minule.

Katedrála svatého archanděla Michaela a svaté Guduly

Další místa zmínim asi spíš telegraficky s fotkama, protože toho o nich moc nevim.

Kostel svaté Kateřiny

Kostel svaté kateřiny

Věž opatství sv. Kateřiny

Bruselská burza

Nejznámější z celýho Bruselu je kromě Čůrajícícho chlapečka asi hlavní máměstí Grote Markt, který se mě osobně teda moc nelíbí, protože mi přijde strašlivě přeplácaný, navíc je dost malý a věž radnice je šíleně vysoká, takže se mi to na ten mobil nepovedlo ani moc hezky vyfotit.. Náměstí na konci 17. století rozstříleli dělama Francouzi, při obléhání Bruselu (to že oblíhání bylo neúspěšný asi neni nutný poznamenávat, byly to přece Francouzi). Spolu s  náměstím, kde zůstala stát jen většina radnice - mimochodem primární cíl bombardování (Francouzi :) ) - byla zničená i třetina domů Bruselu ale například celý historický náměstí se podařilo zrekonstruovat, podle původních návrhů. Náměstí mi hezčí přijde v noci, kdy je barevně nasvícený - fotky dodám později.

Bruselská radnice na Grote Markt

Cechovní domy na Grote Markt

Králův dům na Grote Markt

Odtamtud už sem se tak více méně vracel domů přes Justiční palác - kterej je strašlivě velkej a v současný době celej zakrytej lešením, takže sem ho nefotil, dál přes africkou čtvrť, kde se o trzích prodávaj housenky a brouci a jiná havěť k jídlu, přes portugalskou čtvrť, která už je součástí  Ixelles až domů.

Portugalská část Ixelles

Doufám, že se vám článek i fotky budou aspoň trochu líbit. To bude pro dnešek všechno.. Příště zase něco třeba o Eddy Merckxovi, Liege, pralinkách a tak..

Příspěvek pro Ondrise

Tenhle příspěvěk bude mít jen 5 řádků, aby si ho mohl přečíst i Ondris. Asi ste si všimli, že v USA je tzv Government Shut-Down (např zde: http://goo.gl/ES1u6F). Je rozkošný jak se Američani kvůli tomu rozčilujou. Už se jim to stalo 17x a nejdýl to bylo na 21 dnů. Belgie zažila takovýhle vládní provizorium před 3mi lety - trvalo 589 dní. Pokud chcete sledovat i takhle kratký zprávy z Belgie popřípadně komentáře ke všemu možnýmu sledujte můj twitter: https://twitter.com/Ambisek - Vše pro Ondrisovu pravidelnou četbu :)

Věci, který mě na Belgii serou

Omlouvám se za sprostotu už hned v názvu příspěvku, ale nejde to jinak..:)
Tenhle blog sem si trochu šetřil jako takovej vycpávkovej na chvíle kdy zrovna nebudu mít aktuálně o čem psát, abyste si nemysleli, že je to tu jen růžový, dnešní zážitek v knihkupectví ale akceleroval moje rozhodnutí, kdy psát tenhle blog, takže píšu rychle, dokud jsem pln emocí.. a možná, že z toho udělám ještě nějaký pokračování v průběhu semestru... Přeci jenom asi dám Belgii eště šanci mě několikrát nasrat..:)

Každopádně dneska sem si potřeboval koupit učebnici na angličtinu, tak sem šel ráno do školního knihkupectví kde byla obří fronta, tak sem si říkal, že si ji zkusim koupit ve městě, kousek od školy je další pobočka, stejnýho knihkupectví Standaard Boekhandel. Došel sem teda tam a samozřejmě ji neměli a objednávka by zabrala 14 dní, nicméně učebnici potřebuju v pátek, tak sem se rozhodl že si odpoledne vystojím tu frontu ve škole.
Když sem po vyučování v 17:30 dorazil do knihkupectví, fronta byla pořád stejná (mam podezření, že tam stáli i stejný lidi jako dopoledne) ale řek sem si že to hecnu a vystojím, že to přece nemůže trvat dýl než 30 minut.. Předemnou bylo asi 20 lidí a tak 5 v průběhu čekání vzdalo, takže ze začátku se mi zdálo že postupuju docela rychle. Jakmile se ale počet frontustojících ustálil, zjistil sem, že to nebude tak krátkodobá záležitost jak sem si myslel. V knihkupectví kde prodávaj jenom učebnice pracují dvě ženy.. Jedna je extrémě pomalá a druhá pořád telefonuje, obě dvě zřejmě nevědí kde sou který knihy, protože moji učebnici angličitny nakonec hledala celkem na 4 místech a to tam mají všeho všudy osm regálů.. Všechno jim z výše zmíněných důvodů trvá strašlivě dlouho takže učebnici sem dostal do ruky v 18:30 ale zaplatit mi bylo dovoleno až asi v 18:40, takže sem strávil 70 minut čekáním na to abych mohl utrati asi 30 Euro za učebnici... Bezva.
A přibližně takhle to tady chodí ve většině krámů, že nejdřív se prodavačky vypovídají mezi sebou, pak laxně namarkují zboží, vyřídí dva tři telefonáty a pak můžete zaplatit a opustit obchod.

Bohužel nerozumím tomu o čem se baví, tak nemůžu s určitostí říct že se vykecávaj, ale mam takový silný tušení, že jo.. A tím se dostávám k další věci, která mi vadí a tou je dvojjazyčnost. Abych to Honzovi K. a Kátě J. ujasnil definitvně, naposled a pro vždy, tak v Belgii se nemluví Belgicky.. Belgie je dvojjazyčná a mluví se tu francouzsky a nizozemsky (nepřesně holandsky) - eště je tu nějaká německá minorita ale to se mě netýká. Neovládám ani jeden jazyk tak je soužití s tímhle asi trochu náročnější. Názvy ulic sou samozřejmě taky dvojjazyčně, což většinou je OK, Rue du Parlement/Parlementsstraat je třeba v pohodě.. Avenue de la Courone/Kroonlaan si taky člověk asi eště domyslí, ale Rue Montagne aux Herbes Potageres/Warmoesberg je už jiný kafe... S holandštinou bych se asi eště popral ale francouzsky neumím skoro nic, takže vzhledem k tomu že v Brusselu mluví 70% lidí primárně francouzsky je to fakt zážitek.. a do toho sem v pondělí objevil novou kratochvíli a tou je AZERTY klávesnice, tedy francouzký model, kterej má dost písmenek přeházenech, viz níže.. napsat na tomhle heslo je opravdový zážitek. A tečku sem na ní eště ani nenašel..

Taky si zkuste uvědomit, jak vám vadí reklamy na youtube.. a to je doma máme v češtině, tady se mi jich většina přehrává ve francoužštíne, což osobně považuju za jeden z nejodpornějších jazyků na světě a protože mu nerozumím ani slovo, nedokážu mnohdy ani přibližně určit, na co by ta daná reklama měla být, dokud neukážou ve finále produkt.

Dalším zážitkem sou Eura a jejich miliarda drobáků, za který si tady stejně nic nekoupíš, protože v podstatě všechno stojí Euro a víc, takže mam teď v peněžence asi 30ks těch malejch měděnejch sviní a odpočítávat to v krámě, při jejich rychlosti by už mě asi mohlo zabít.
Vůbec Evropská unie je taky něco. Téměř na každým kroku tu narazíte na nějakou její upomínku ať už na chodníku, na skříni v pokoji, na Euromuta místo koňomuta a mamuta a tak podobně. Vrcholem všeho je fakt, že místní katedrála každej večer v půl osmý odbíjí zvonkohrou Beethovenovu Ódu na radost, tedy hymnu EU.

A nakonec, protože Belgičani sou vlastně napůl Francouzi a napůl Holanďani, tedy celkem vyhlášený prasečí národy, tak tu samozřejmě nemají na ulicích konteinery na komunální odpad, ale hází se to v pytlích všecho na ulici...

To bude pro dnešek asi všechno a od zítřka se snad už vrátím k pozitivnímu přístupu vůči mému dočasnému bydlišti. Těšte se na příští blog.. Asi něco o Ardenách, Bruggách, Magrittovi a tak...