Waterloo leží asi 15 kilometrů na jih od Bruselu, tak sem si řekl, že když je hezky, tak půjdu cestu tam pěšky. Nohy mě po pátečních schodech skoro nebolely, a věděl sem že se tam dá jít po lesních cestách přes les Sonian o kterým sem se už někdy zmiňoval. Takže sem se před jedenáctou vykopal z baráku a vyrazil.
Věděl sem že musim jít v podstatě pořád na jih přes park Bois de la Cambre a pak pokračovat dál přes Sonian a věděl sem, že tam někde vede přímo lesní cesta až vlastně do Waterloo. Samozřejmě že se mi to nepodařilo uplně podle plánu, takže za parkem sem nenašel uplně lesní cestu, protože ta, co vedla správným směrem, byla uplně rozježděná od koní, takže sem šel asi 5 km po cyklostezce podél silnice, což nebylo uplně to co sem si představoval.
Pak sem konečně našel odbočku a dostal se na tu správnou lesní cestu. Sonian je docela velkej (4400 ha) a je to poměrně neudržovanej převážně bukovej les a teď na podzim je to hezký místo na procházku. V mobilu sem si průběžně kontroloval jestli jdu správným směrem a i sem si přibližně pamatoval z mapy, kde by měli bejt cesty, ale i tak jak je mým dobrým zvykem sem se po cestě asi dvakrát ztratil a dost si zašel, takže sem do Waterloo dorazil asi o hodinu a půl později než sem měl v plánu.
 |
| Les Sonian |
Waterloo je mnohem větší než sem si myslel, čekal sem něco jako Jilemnice, ale má to asi 30 tisíc obyvatel a nijak zvlášť historický to teda neni. Sem tam se objeví nějaká zmínka v názvu hospody nebo ulice o Napoleonovi, Wellingtona nebo něco podobnýho. Jinak v celku obyč město. První hezká stavba na kterou sem narazil, byl kostel sv. Josefa. V parku za kostelem sem si dal sváču a z průvodce zjistil že bojiště je eště asi 4 km za městem. V tý době sem byl už docela uchozenej, ale řek sem si že to prostě dojdu.
 |
| Kostel sv. Josefa |
V průvodci psali že nejlepší na obhlídku bojiště je mohyla Butte du Lion - Lví pahorek, což je 43 m vysokej umělej kopec, kterej nechal postavit holandskej král na upomínku toho, kde zasáhla jeho syna kulka z muškety. Sám pro sebe se si ho překřtil na Lion's butt, protože to bylo fakt daleko a nic moc tam vlastně nebylo... nahoru se platil vstup, takže to sem odmítnul a jen sem si to obešel kolem mohyly, ale nic velezajímavýho tam neni (což mi říkala už ráno Domča - ale přece ji nebudu poslouchat).
 |
| Butte du Lion |
Bitva samotná se konala na poměrně velkým území po okolí celýho Waterloo a zůčastnilo se jí skoro 190000 vojáků na obou stranách. Celej den to vlastně vypadalo že může vyhrát kdokoli cca 70K francouzů proti 70K Angličanů a Holanďanů, až odpoledne napochodovalo 50K Prušáků a bitvu rozhodly ve prospěch spojenců. A potvrdili tak Kutuzovovo pravidlo válčení, že nejdůležitejší z taktickýho a strategickýho hlediska je přesila.:)
 |
| Butte du Lion |
 |
| Butte du Lion |
Když sem si to tam prohlídnul, tak sem se už fakt utahanej vydal na cestu zpátky do Waterloo, abych našel nádraží a dojel vlakem do Brusselu. Už sem byl fakt uchozenej že sem i zvažoval, že z Bruselskýho nádraží pojedu domů busem, nakonec sem to ale hecnul a došel sem eště te kousek domů pěšky..
 |
| Waterloo |
Byl sem ale fakt uplně vyčerpanej, bolely mě hrozně nohy i záda od batohu a chtěl sme už jenom sedět - za den sem nachodil 30 km.
Waterloo asi úplně zajímavý nebo krásný město neni, cesta přes les Sonian ale určitě za to stojí - aspoň na chvíli vypadnout do přírody, a celkově by mě asi mrzelo kdybych se tam nepodíval. Takhle si to můžu odškrtnout ve svým seznamu a příště si vybrat něco třeba trochu zajímavějšího.
To bude pro dnešek vše, zítra si dám další schody a v úterý jdeme se spolužákama do hospody, takže se s dalším příspěvkem ozvu asi někdy ve středu. Třeba něco o hranolkách, Philippu Gilbertovi, R.S.C. Anderlechtu a tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat