Schody (část první)

Když sem minulou sobotu psal o svojí procházce Bruselem a o tom, jak sem potkal běžce z maratonu a půlmaratonu, docela mě mrzelo, že sem se vlastně skoro vůbec neúčastnim nějakejch závodů, vždycky chci, ale málo kdy se dokopu.. Poslední seriózní sportovní soutěž byly telemrkový závody v Rokytnici asi před 3mi lety. Takže jen co sem dopsal blog, šel sem na bruselskej web a hledal nějakej závod, kterýho bych se mohl zúčastnit. Našel sem pár závodů na 10km, ale nic nebylo přímo v Bruselu, ale v městech okolo, tak to se mi uplně nechtělo..

Po chvíli hledání sem ale narazil na Stairclimbing race @ Sheraton Brussels (17.11.) tedy bh do schodů a řek sem si, že do toho půjdu. Sheraton je hotel tady v Brusselu kousek od mojí školy a zároveň je to jedna z nejvyšších budov Belgie. Závod bude na 30 pater, celkem 466 schodů. Původně sem si myslel, že si příspěvek o závodě nechám jako takový překvápko, že sem něco dokázal, pak sem se ale byl ve čtvrtek na budovu podívat a výška mi trochu vyrazila dech. Tak sem si řek, že budu určitě muset potrénovat, že to tak jednoduchý nebude, doma v Jilemnici do 5. patra vyběhnu, ale tohle je jiná liga. Pořád sem ale o tom nechtěl psát - první "trénink" můj názor změnil - nebude to sranda, takže v duchu hesla "není větší motivace než hrozba posměchu od ostatních" se s váma budu sem tam dělit o svoje tréninkový zážitky.

Dneska sem měl školu jen dopoledne, tak sem si vyhlídnul docela dlouhý schody kousek od baráku, že tam půjdu odpoledne potrénovat. Mejch tréninkovejch schodů je 105, tak sem si bohorovně myslel, že to dám tak 10x. Na internetu sem si vyčetl nějakej návod jak přibližně na to, takže sem ke schodům doběhnul,a ybch se zahřál, protáhnul sem hlavně přední a zadní stehení svaly a dal si první výběh. Schody sem bral po dvou a nahoru sem vybehnul docela rychle a i s dechem sem stačil. Druhou sadu sem načal stejně, prvních 50 schodů je normálních, tak sem je bral zase po dvou, druhá 50ka už sou ale vyšší, tak sem to hecnul a eště sem se je snažil brát po dvou, když mi vyšly kroky, nahoře sem ale musel už začít drobit, protože krok vysokej dva schody už bych neudělal.. Dech pořád docela dobrej, ale nohy už začaly bejt cítit. Došlo mi, že 10x je z říše snů, tak sem si to snížil na 5x - nic se nemá přehánět.

Třetí a čtvrtou sadu sem si dal tak abych je zvládnul rychle zasebou, takže nahoru, rychle dolu a bez přestávky znovu nahoru. Po dvou schodech už to šlo vždycky jen na tý první padesátce, tak už sem musel po jednom. a nahoře sem musel rozdejchávat mžitky před očima,
Největší zážitek ale byla poslední sada.

Protáhnul sem si eště jednou nohy, vydejchal se, že to půjdu na plno. Snažil sem se zase běžet po dvou schodech a dokázal sem to asi do tří čtvrtin, ale že by to byl nějakej elegantní běh to se říct nedá. Když sem se doplahočil (jinak se to nazvat nedá) až nahoru, byl sem si tak na 99% jistej že hodim šavli, rovnou před lidi, co tam čekali na zastávce. Nohy mi šíleně ztěžkly a když sem stál s vahou na špičkách tak se nekontrolovatlně klepaly. A to sem tam byl všeho všudy 10 minut. Výklus domů, už byla spíš taková parodie na běh..

Takže budu rád, když mi v komentářích necháte nějaký doporučení, nebo jen motivační vzkaz, a budete mě prostřednictvím blogu hlídat, abych pravidelně trénoval a dával vědět, že se, doufám, aspoň trochu zlepšuju. Mám eště víc než měsíc čas, tak snad se na těch 10 sad mejch tréninkovejch schodů dostanu. Příspěvek na téma "schody" bych chtěl publikovat tak cca 1x do týdne, a asi budou kratší než tenhle úvodní.
Tímhle blogem bych rád taky vyzval Pepu Trojana, aby neváhal a na tenhle listopadovej víkend přijel, a zůčastnil sem semnou.

Další příspěvek na belgický téma chystám asi na neděli, tentorkát třeba něco o Herculu Poirotovi, diamantech, Kim Clijstersový a tak...